Přerušení těhotenství... ... ...

Vítejte! Dnes se budeme věnovat potratu. Zmiňovat co je potrat není asi úplně potřeba, ale pro úplné vyjasnění si to alespoň stručně popíšeme: Jedná se o ukončení těhotenství. To je způsobeno zánikem embrya nebo plodu. Rozlišujeme ještě přirozený a umělý potrat. Přirozený potrat provede tělo samo, cca do 20 týdnů od početí. Jedná se o něco samovolného a neovlivnitelného. Umělý potrat je záležitost lékařského zákroku. Plod je za pomocí vakuové aspirace "vysán" z dělohy. Zákrok se provádí v celkové nebo lokální anestezii. Existuje samozřejmě i možnost neotěhotnět vůbec za pomocí antikoncepce. Asi si říkáte: "Co je na tom špatně? Co by za to daly ženy v Polsku, které nemohou jít na potrat? Málo si vážíme antikoncepce..." Když budeme používat těchto prostředků, co jsme? Jsme obyčejní a zbabělí vrazi. Dokazujeme si naši moc na bezbranných dětech. Nedáváme jim právo na život, které má každý z nás. Jakmile nám někdo učiní sebemenší příkoří, tak se oháníme právníky. Tyto děti ale nemají osobního právníka. Nemohou nic říct na svoji obhajobu. Většina lidí začne volat, že to není pravda. Za všechno může církev! Kdyby tu nebyla, mohli bychom dělat co chceme! Pravdou však je, že církev není jediná kdo říká: NE! Jsou zde i sami lékaři a zdravotníci, kterým je proti srsti takovéto jednání. Nyní zde přednesu názor vrchní sestry gynekologicko-porodní kliniky VFN Praha, paní PhDr. Daniely Šimonové: "Nejsem zastáncem potratů, beru to jako tu nejposlednější variantu řešení. Nic méně, žena má určité možnosti, jak řešit nechtěné těhotenství a také se o nich dovídá (obvodní gynekolog, sdělovací prostředky, letáčky v čekárnách zdravotnických zařízení) Konečné rozhodnutí je jen na ni samotné." Inu, jak je vidno, existuje možnost, jak řešit nechtěné těhotenství a to sám nebo přes organizaci. Otázkou však zůstává, zdali o to mladí stojí. Ti si často chtějí užívat života a ne se starat o dítě, které je pro ně brzdou v luxusu a zábavě.

Hlavním bodem dnešního pondělí jsou potraty, které nás pronásledují v případě nechtěného otěhotnění, jako poslední možnost. Důvodem je, že příliš málo pomáháme takovým ženám, které to nejvíce potřebují. Žena co přijede na potrat v luxusním autě, luxusních šatech s luxusním účesem, není ta co dává dítě pryč, protože ho neuživí, ale protože nechce špinavé auto, špinavé oblečení se špinavými vlasy. Zatím co chudá žena s bídným platem, má strach, že ho neuživí, a že by se za ni, jednou to dítě mohlo stydět. Je to potřeba říci naplno, jak to je. Nemaskovat to, ale odkrýt to. Stoupněme si sami před sebe a odpovězme si na otázku: Dopustil bych potrat nebo zamezil otěhotnění? Chtělo by to to dítě? Co když je to budoucí lékař, umělec nebo vědec, který významně pomůže světu? Zamysleme se sami nad sebou a položme si poslední otázku: Nejsem sobec? Přijde mi, že etické hodnoty současné generace, jsou poněkud pokřivené. Nejdou úplně správnou cestou a řeší hlavně své nabubřelé "JÁ". Proto by bylo dobré se zamyslet nad tím, kam směřujeme. Každý to musí u sebe najít sám...

Text: J. Hanáček / Ilustrační obrázek: Shutterstock