Vítejte! Poslední dny, které prožíváme, můžeme pociťovat radost. Epidemická situace nám dovolila rozvolnit pravidla při bohoslužbách. Byl vysvěcen kostel v Gutech a katedrála v Plzni je opět znovu přístupná. Cítíme, že se vše vrací postupně do normálu a říkáme si, že je zase dobře. Zároveň s tím nám v hlavě vyskakuje myšlenka na to: "Co když se to vrátí!" Věc, na kterou nechce nikdo ani pomyslet. Proto, aby se to nevrátilo, je potřeba se držet zpátky a dobře si promyslet každý náš krok. Nenechme se zmást a uchlácholit líbivými slovy. Zkusme se zamyslet zdali tu vysněnou dovolenou v Číně, Americe nebo Chorvatsku, opravdu potřebuji, a zda nestačí tuzemský "Mácháč" či přehrada.
Další věcí, které bych dnes rád věnoval hlavní část, je smysl poutí, které se nám opět začínají pomalu rozbíhat napříč diecézemi. Význam pouti byl vždy spjat s putováním za ostatky svatých, kteří byli s tímto místem nějak spjatí. Hlavním účelem cesty bylo strávit zde nějaký čas, během kterého si člověk utřídí myšlenky, rozjímá nebo se modlí. Pouť měla mimo jiné i kající účel kdy člověk prosil za odpuštění hříchů. Dnes si však pouť spojíme spíše s kolotoči a zábavou, než s kostelem a světcem. Jedná se více o svátek konzumu a potřeb tělesných než podstaty kvůli, které jsme sem šli. Často, když jdeme k nějakému poutnímu místu, považujeme jeho dosažení za cíl cesty. Nic dál už není. Pokud však člověk niterně prožívá tuto cestu, časem zjišťuje, že to není konec, ale nový začátek...
Proto zkuste letos prožít pravého poutnického ducha. Vytipujte si poutní místo ve vašem okolí a zkuste k němu dojít pěšky na mši svatou. Je to úplně jiný pocit, než je klasická zevšednělá mše svatá v kostele, kam chodíme každou neděli. Je to osvěžení pro duši a vzpruha pro naši víru. Na úplný závěr Vám chci opět popřát hodně síly, zdraví a Božího požehnání. "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium...!"
Text a grafika: Jan Hanáček
